top of page

"How do you do?" No, ujde to. Ale jak to s tím DO vlastně je?

Updated: Aug 2, 2023

Téma: slovesa v otázkách (bez záporných sloves).


Lidem otázky v angličtině nejdou.


Mívají o otázkách samé otázky.


Škobrtají přes do jako přes zrádnou bačkoru číhající v setmělém bytě.


Onehdy jsem se díval na televizi.


Why did you came to this festival? ptala se hosta moderátorka televizního pořadu.


Povyprávím vám užitečný příběh, který vám otázky v angličtině srovná pod střechu jednoho pravidla.


Bude to příběh o jednoduchých, prostých otázkách, bez sloves v záporu. (Na ty přijde řada jindy).


Bude právě o otázkách jako "Why did you come to this festival?" nebo "How do you do"?


Bude to příběh o slovesech – slovesech v otázkách – a na jeho konci pochopíte, jak se otázky v angličtině vyvinuly do původní podoby, a uchopíte pevně do ruky jejich prostou logiku.


Nejprve: co děláme, když se ptáme? Co je to otázka?


Jsou dvě možnosti.


1. Máme na mysli větu – ne-otázku – a chceme vědět, jestli je pravdivá.


Otázkou Is John home? se ptáme na pravdivost věty John is home.



2. Máme na mysli větu – ne-otázku – ale ta věta má v sobě díru, a my do té díry dáme tázací slova. Tak zjišťujeme, co do té díry patří.


Otázkou Where is John? se ptáme, co má být v díře zející ve větě John is , v kteréžto ne-otázce bychom si mohli představit doplnění ve stylu John is home nebo John is on Mt. Everest.



Otázka je tedy ne-otázkou – změněnou ne-otázkou.


Nebo si ji takhle můžeme užitečně představovat.


Změněnou jak?


Jak vám barvy napovídají: prohozením podmětu (John) a slovesa (is).


John is is John


Tak prosté že to je?


Ano i ne.


Ano: tohle je to základní pravidlo.


Ne: musíme to maličko rozvést.


Ve větě/ne-otázce je místo pro slovesa, takové pomyslné okénko jako okénko formuláře.


A v tom okénku bývá více slov než jen is.


Můžeme tam vidět třeba is going to be leaving

can swim

will be

have been seeing

was being helped


Pravidlo o prohození vypilujme tedy takto:


V ne-otázce prohodíme podmět (třeba opět John) a první slovo v okénku pro slovesa: můžeme říci první sloveso v okénku pro slovesa.


John is going to be leavingIs John going to be leaving?


I can swim Where can I swim?


Mary will be home soon Will Mary be home soon?


You have been seeing What have you been seeing?


They were being helped Why were they being helped?



Vypilované pravidlo tedy zní:


Prohodíme podmět a první sloveso.


To už tedy stačí?


Nebojte, trpělivost, jsme na cestě a hezky nám to ubíhá.


Být v takovém 17. století, tak bychom pilník mohli odložit a vyhlásit pravidlo jako dostatečně vypilované.


Tohle je žel století jednadvacáté.


Takže pilník zůstává venku, a my jděme dál, pilujíce a angličtinu milujíce.


Oč tu běží?


O to první sloveso z okénka na slovesa.


Zatím jsem vám záludně ukazoval jen ty první slovesa, u nichž se otázka tvoří prostým prohozením – a basta fidli.


Jde o tato slovesa:

  1. am, is, are, was, were

  2. can, will (a další takzvaná způsobová slovesa jako could, would, shall, should, may, might, must, ought to...)

  3. has, have, had v úloze pomocné (I have read three books this week)

Co nám tedy zbývá za slovesa?


No, ehm, něco málo – jen tolik sloves, kolik se jich vejde do slovníku:

Kočka obecná, poddruh filologická
Učenec hloubající nad knihou sloves

Zbývají skoro všechna slovesa. Jde zde hlavně o ta prachobyčejná jednoslovná slovesa, která se nám vybaví, kdykoliv na nás někdo vybafne, třeba v tramvaji: "Řekni nějaké sloveso!". A že se to stává často!


Jde tedy o


make

see

take

say

put

give (up)

tell

go


ale také o slovesa vzácnější, jako


epitomize

indemnify

obnubilate


a o mraky dalších, obyčejných či vzácných.


Co se tedy stane, když je takovéto prachobyčejné sloveso slovesem prvním po podmětu – a my chceme vytvořit otázku?


Prohodíme? Prohodíme?


Tady opět zmíním minulost angličtiny. Někdy tak do 17. století bychom mohli provést prosté prohození.


Příklady že?


Shakespeare (přelom 16. a 17. století)


1. Ve hře Romeo a Julie se Romeova matka ptá:


... Where is Romeo? Saw you him today?


(ne-otázka: You saw him today)


2. Ve hře Hamlet se Hamlet ptá matky, jak se jí líbí divadlo, které přivandrovavší potulní herci právě hrají:


Madam, how like you this play?


(ne-otázka: You like this play )


3. Ve hře Antonius a Kleopatra se Antonius ptá, jestli posel, kterého nechal zbičovat, štkal:


Cried he?


(ne-otázka: He cried)


Izaak Walton, v knize Compleat Angler (Dokonalý rybář), 1653:


Gentleman Huntsman, where found you this otter?


(ne-otázka: You found this otter )

An otter seeing to it that all things grammar are expounded and explained with otter simplicity AND exhaustiveness

Tak to bychom měli 17. století.


Co ale děláme v roce 2023?


Inu, děláme to, co anglicky šprechtící lidé dělali čím dál tím víc už od onoho 17. století, ne-li ode dřív:


Když máme vytvořit otázku a prvním slovesem je sloveso takzvané prachobyčejné*, jako třeba see nebo sees nebo saw, tak


1. sloveso (v mysli) přepíšeme


a teprve pak


2. prohodíme podmět a první sloveso (nám už známým pravidlem)


Sloveso přepíšeme? Co tím chce básník říci? Jak máme přepsat třeba ono sloveso see?


A french bulldog amazed at the English concept of do-support in questions. And he HAS questions
Přepes ... tedy přepis ... je pro psy zvratem překvapivým

Inu, v angličtině každé takovéhle sloveso si může poručit, aby bylo přepsáno s pomocí sloveso do:


Vezměme třeba právě sloveso see:


Má jen tři tvary jednoslovné: see sees saw


Zeptejte se své hlavy, a ta vám potvrdí, že jiný tvar neexistuje**.


Přepsáním see s pomocí pomocného do napíšeme


do see místo see

does see místo sees

did see místo saw


Sloveso see si odpočine, zůstává ve "slovníkovém" tvaru see, děj se co děj, a práci za něj odvádí sloveso do, ve své pomocné roli.


Když to legračně přeženu a češtinou se oženu, je to, jako bychom


místo vidím psali dělám činnost zvanou vidět


místo vidí psali dělá činnost zvanou vidět


místo viděl psali dělal činnost zvanou vidět


Sloveso vidět by tedy odpočívalo a o vše by se staralo sloveso dělat.


Hned si tom řekneme něco víc. Podstatou je však toto:


V minulosti bylo víceméně na vás, řeknete-li


do see nebo see

does see nebo sees

did see nebo saw.


Význam byl tentýž (či mohl být tentýž – a to stačí).


A otázky se začaly – postupně – tvořit jen a jen z toho přepsání pomocí slovesa do.


A do je pak prvním slovesem!


Vezměme si ony Shakespearovy otázky, které jsme viděli výše:


Jak bychom je napsali dnes?


Shakespeare napsal


Saw you him today?


To vychází z ne-otázky


You saw him today


Dnes – a on by to dovedl i Shakespeare – bychom


1. přepsali saw s pomocí do


a teprve pak


2. prohodili podmět a první sloveso – kterým je najednou do.


Takže


1. You did see him today


2. Did you see him today?


A máme to!


A vizte: tvar see si to hoví ve slovníkovém tvaru, nic nedělaje . . . časování a prohazování za něj dělá sloveso do.


Na moderní otázky převedeme zbylé tři příklady, dva ze Shakespeare, jeden od Izaaka Waltona.


Původní verze:


1. How like you this play?

2. Cried he?

3. Where found you this otter?


Přetvoření na moderní otázku:


1. How like you this play? You like this play You do like this play How do you like this play?


2. Cried he? He cried He did cry Did he cry?


3. Where found you this otter? You found this otter You did find this otter Where did you find this otter?


A tak jsme se dopilovali k tomuto vypilovanému pravidlu o tvorbě otázek:

1. Otázka vychází z ne-otázky

2. Prohoďte v ne-otázce podmět a první sloveso

3. Ale pozor, pokud je prvním slovesem "prachobyčejné" sloveso jako see/sees/saw, přepište ho s pomocí do, a teprve pak aplikujte bod 2

Tak to bychom měli.


Ale ještě takový užitečný chyták:


Co takhle otázky – gramaticky správné a běžné otázky – jako


What happened?


Who told you?


What makes you so sure?


Happen, tell, a make jsou všechno "prachobyčejná" slovesa jako see.


Proč tam tedy není do – ať už ve tvaru did, does, nebo do?


Proč to není třeba What does happen? Who did tell you? What does make you so sure?


Hned tomu porozumíme, když si uvědomíme, že jde o specifický druh otázek.


Vycházejí totiž z ne-otázky typ "věta s mezerou" – ve které chybí podmět! Takže když nám naše pravidlo šeptá do ucha: "OK, tak popadni v ne-otázce podmět a první sloveso a prohoď je!", my zamrzneme a opáčíme: "Jaký podmět? Žádný tu není. Je tu místo něj díra."


Konkrétněji že? Podívejme se na ty 3 příkladové otázky výše:

otázka:

ne-otázka (rodič otázky):

What happened?

happened

Who told you?

told you

What makes you so sure?

makes you so sure

Jak vidíte: kde má být podmět, zeje díra.


Právě na podmět se pak tázadly jako Who a What ptáme.


Takže žádné prohazování není – poněvadž prohazovat v ne-otázce není co.


Jen do "díry po podmětu" zasadíme tázadlo – a je to!



Řekl jsem jeden chyták?


Tu máte ještě jeden: sloveso have.


Sloveso have a jeho peripetie, ne-li patálie, si zaslouží svůj vlastní článek, a já ho také hodlám spáchat.


Nicméně zatím se spokojte následujícím zákuskem:


Co vidíme, když vidíme sloveso have?


1. Vidíme ho v pomocné úloze:


John has read many books this year


nebo


2. ho vidíme ho v "obyčejné" úloze jako "prachobyčejné" sloveso s významem mít


John has many books at home


V případě 1 (pomocná úloha) jsme si už výše řekli, že otázku vytvoříme prostým prohozením:


Has John read many books?


Co v případě 2? Jak vytvoříme otázku?


No tak použijme naše vypilované pravidlo a vizme, kam až s ním dojdeme.


have je v případě 2 "prachobyčejné" sloveso jako see, takže 1) přepíšeme ho s do a teprve pak 2) prohodíme první sloveso, tedy do, s podmětem.

John has many books at home.

John does have many books at home.

Does John have many books at home?

Vyšlo nám to správně?


Ano: otázka Does John have many books at home? je gramaticky správně.


Gramaticky se ale jedná o "amerikanismus". Dneska už přísnost na pravidla nefrčí, takže když říkám "amerikanismus", berte to spíše tak, že se to vyvinulo v Americe, oproti angličtině v Britském impériu. Ale používá se to čím dál více i mimo Ameriku.


V britské angličtině – a zde se dostáváme k chytáckosti slíbeného chytáku – se ale have rozhodlo, že "ne děkuji, já pomoc slovesa do k tvorbě otázek nepotřebuji, já jsem konzerva a budu otázky tvořit tím starým, osvědčeným způsobem: prohodím se s podmětem":

John has many books at home

Has John many books at home?

Pozor ale:


V britské angličtině (a celkem paralelně i v americké, ale v britské více) se v obyčejném významu mít usídlilo hlavně spojení have got.


Toto spojení je hezkým příklad rozpojení formy a významu.


Formou totiž jde o předpřítomný čas (jako třeba have read výše); významem je ale spojení have got už usídleno na nudném, normálním významu mít, v obyčejném přítomném čase.


V britské angličtině tím pádem spíše uvidíte:


John has got many books at home

(John má doma mnoho knih)


A jelikož forma vítězí, tak z toho otázku vytvoříme lehce: has tu je v pomocné úloze (formou totiž jde o předpřítomný čas, jako have read) a je to první sloveso, takže hned prohazujeme:

John has got many books at home

Has John got many books at home?

Takže:

Jack Russell terrier, solicitous of your grammatical welfare
"Do you have any questions?"

čili



A dog who is willing to take questions and chew on them for you
"Have you any questions?" nebo spíše "Have you got any questions?"

Snad jsem vaše tázací dovednosti nepřivedl vepsí.


Máte-li questions, napište mi je.


Tímto končí vysvětlování, jak se chovají slovesa v obyčejných otázkách bez sloves v záporu.

 

Pro zvídaly ještě pár slov o přepisování obyčejných sloves s pomocí slovesa do.


V jazykovědě se tomuto přepisování říká do-support (něco na způsob "opření se o do") a je to hezký příklad toho, jak se forma nemění, význam formy však ano.


Ono se vám to řekne: napište či řekněte


do give místo give


či třeba


did give místo gave


Nakolik se ale význam did give liší od významu gave?


Did give a jemu podobné přepisy máme v angličtině po dlouhá staletí (forma, stejně jako forma na pečení, je tvrdá a stabilní), jejich význam se ale mění.

Husité snažící se křižákům předvést koncept nabodeníčka
Cepem mlátíme tu obilí, tu Zikmunda a křižáky. Forma (cep) se nemění, nebo jen minimálně, význam/užití se mění.

Jsou-li did give a does see a jemu podobná spojení cepem, k čemu se používal v minulosti a k čemu ho používáme nyní?


V minulosti – řekněme v 15., 16. a ještě tak 17. století – se did give a gave a podobné páry mezi sebou lišily rytmem a estetikou, nikoli významem.


Tím si můžeme zdůvodnit, proč se otázky tvořili mentálním přepisem s do-support: jednalo se o ekvivalentní formu, která se z nějakých důvodů u tvorby otázek prosadila.


Proč se prosadila, to můžeme jen hádat. Byl to dlouhý proces, při kterém, jak to bývá, oba způsoby tvorby otázek, bez do-support a s ním, existovaly vedle sebe po staletí.


Příklady toho, že do-support mělo stejný význam jako použití slovesa bez do-support:


Podívejme se na slavný překlad Bible zvaný překlad krále Jakuba (anglicky The King James Version), který vyšel roku 1611.

Vliv tohoto překladu na vývoj angličtiny nelze přecenit.


Po staletí byl pro většinu čtenářů jednou z několika mála knih – často jedinou knihou – kterou doma měli a ve které si každý den četli.


V první části, zvané Genesis, čteme o Adamovi, Evě, jablku ze stromu poznání dobra a zla, a o hadovi, který Evu navedl.


V překladu krále Jakuba můžeme například v této části vidět do-support bez významového posunu oproti prostému slovesu bez do-support.


O tom, jak Eva vezme ovoce ze stromu poznání a pozře ho – a dá ho také Adamovi, a ten ho také pozře, tento překlad říká:


... she took of the fruit thereof, and did eat, and gave also unto her husband with her; and he did eat.

Vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní, a jedl i on. (Český studijní překlad)


Adam pak říká Bohu:


... she gave me of the tree, and I did eat.

... ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl. (Český studijní překlad)


A Eva zase:


The serpent beguiled me, and I did eat.

Had mě podvedl a já jsem jedla. (Český studijní překlad)


V těchto větách je někde jednoduché jednoslovné sloveso (took, gave, beguiled), a jinde je sloveso vyjádřeno s do-support: did eat.


Did eat se ale zdá být významově ekvivalentním dnešnímu (a vlastně i tehdejšímu) ate. A opravdu, v takzvaném Novém překladu krále Jamese (The New King James Version, 1982) už jsou tyto věty přeloženy bez do-support a bez ničeho dalšího:


... she took of its fruit and ate. She also gave to her husband with her, and he ate.

... she gave me of the tree, and I ate.

The serpent deceived me, and I ate.


Další příklady jsou každodennějšího rázu: vezmeme je ze slavného deníku anglického měšťana jménem Samuel Pepys. Ten si ho privátně vedl v letech 1660 až 1669; literární a dějepisné slávy deník došel v 19. století.


V deníku velice často používá do-support místo obyčejného slovesa, a to bez postřehnutelného významového posunu. Mohl se prostě bez do-suppport obejít, a nic by se nebylo stalo.


Podívejme se příkladmo na zápis z deníku o 15. listopadu 1660:


"Prachobyčejná" slovesa s do-support budu opět zvýrazňovat takto, slovesa bez do-support takto.


(Dvakrát je tam sloveso s do-support rozpojené, ale obě části k sobě patří: např. did this day show)

Thursday 15 November 1660

To Westminster, and it being very cold upon the water I went all alone to the Sun and drank a draft of mulled white wine, and so to Mr. de Cretz, whither I sent for J. Spicer (to appoint him to expect me this afternoon at the office, with the other 1000l. from Whitehall), and here we staid and did see him give some finishing touches to my Lord’s picture, so at last it is complete to my mind, and I leave mine with him to copy out another for himself, and took the original by a porter with me to my Lord’s, where I found my Lord within, and staid hearing him and Mr. Child playing upon my Lord’s new organ, the first time I ever heard it.

My Lord did this day show me the King’s picture, which was done in Flanders, that the King did promise my Lord before he ever saw him, and that we did expect to have had at sea before the King came to us; but it came but to-day, and indeed it is the most pleasant and the most like him that ever I saw picture in my life.

As dinner was coming on table, my wife came to my Lord’s, and I got her carried in to my Lady, who took physic to-day, and was just now hiring of a French maid that was with her, and they could not understand one another till my wife came to interpret. Here I did leave my wife to dine with my Lord, the first time he ever did take notice of her as my wife, and did seem to have a just esteem for her. And did myself walk homewards (hearing that Sir W. Pen was gone before in a coach) to overtake him and with much ado at last did in Fleet Street, and there I went in to him, and there was Sir Arnold Brames, and we all three to Sir W. Batten’s to dinner, he having a couple of Servants married to-day; and so there was a great number of merchants, and others of good quality on purpose after dinner to make an offering, which, when dinner was done, we did, and I did give ten shillings and no more, though I believe most of the rest did give more, and did believe that I did so too.

From thence to Whitehall again by water to Mr. Fox and by two porters carried away the other 1000l.. He was not within himself, but I had it of his kinsman, and did give him 4l.. and other servants something.

But whereas I did intend to have given Mr. Fox himself a piece of plate of 50l. I was demanded 100l., for the fee of the office at 6d. a pound, at which I was surprised, but, however, I did leave it there till I speak with my Lord.

So I carried it to the Exchequer, where at Will’s I found Mr. Spicer, and so lodged it at his office with the rest.

From thence after a pot of ale at Will’s I took boat in the dark and went for all that to the old Swan, and so to Sir Wm. Batten’s, and leaving some of the gallants at cards I went home.

Where I found my wife much satisfied with my Lord’s discourse and respect to her, and so after prayers to bed.

O všech slovesech s do-support můžeme říci, že je mohl napsat bez do-support a vyjádřit tak totéž:


Mohl napsat třeba


Here I left my wife to dine with my Lord


místo toho, co v deníku skutečně stojí:


Here I did leave my wife to dine with my Lord.


Svému deníku se také přiznává, že když na oslavě sňatků několika sloužících měl poskytnout peněžní dárek, dal jenom 10 šilinků a nechal ostatní při představě, že dal více:


and I did give ten shillings and no more, though I believe most of the rest did give more, and did believe that I did so too.


Mohl klidně napsat


and I gave ten shillings and no more, though I believe most of the rest gave more, and believed that I did so too.


Statisticky můžeme říct, že tato ekvivalence mezi did give a gave (a tak podobně) nepřežila 17. století.


Až na výjimku – a tou je poezie.


Poezie, stejně jako právo, má ráda jazyk z dob minulých, a proto používání do-support ve významu ekvivalentním k prostému slovesu bez do-support v poezii přežilo do tak první poloviny 19. století.


V poezii navíc do-support nabízelo jisté "rytmické" ("metrické") výhody.


Příklad:


V Písni o starém námořníkovi (The Rime of the Ancient Mariner) Coleridge hustě do-support používá, opět bez významového posunu.


..............................

The ice was here, the ice was there,

The ice was all around:

It cracked and growled, and roared and howled,

Like noises in a swound!


At length did cross an Albatross:

Thorough the fog it came;

As if it had been a Christian soul,

We hailed it in God's name.


It ate the food it ne'er had eat,

And round and round it flew.

The ice did split with a thunder-fit;

The helmsman steered us through!


And a good south wind sprung up behind;

The Albatross did follow,

And every day, for food or play,

Came to the mariners' hollo!


In mist or cloud, on mast or shroud,

It perched for vespers nine;

Whiles all the night, through fog-smoke white,

Glimmered the white Moon-shine.


"God save thee, ancient Mariner!

From the fiends, that plague thee thus!—

Why look'st thou so?"—With my cross-bow

I shot the ALBATROSS.

..............................


Dnes se do-support (did give, does give...) používá na zdůraznění toho, že se děj popisovaný slovesem stal či děje – zdůraznění oproti prostému použití slovesa (gave, gives...).


Například:


I did give him the money, but he says he doesn't have it.

Já jsem mu ty peníze dal (důraz!), ale on říká, že je nemá.


Do-support se také používá při "negování" sloves (he does not have it) a v negativním rozkazovacím způsobu (Don't be late!), ale o tom jindy – v článku, který bude o do-support obecně.


Už tedy víte:


1. Jak se chovají slovesa v otázkách (bez sloves v záporu)


2. Proč do-support mohlo v otázkách vzniknout: (did givegave) a (do give give) a (does givegives) bývaly totiž významově ekvivalentní páry.


3. Hlavním pravidlem otázek vždy ale zůstává: Prohodit podmět a první sloveso!



Exercise 1

1

3

3

5


Exercics 2

































119 views0 comments

Comments


bottom of page